Krize personální strategie

Issue: *
Your Name: *
Your Email: *

Details: *

aneb Kde rostou úspěchy a kde zklamání.

Dnes často slýcháváme z úst majitelů a manažerů nářky, že nejsou lidi. Vzápětí slyšíme obviňování, že za to mohou oni a že oni pro to nic nedělají; ale kdo jsou oni? No přece stát. Možná jsme nepochopili, co říkají, ale stát jsme přece my, tak komu tady vlastně spíláme? Rychle umíme najít viníka a celou zodpovědnost hodit na anonymní stát, ale to nám situaci nevyřeší.

Je leden 2018 a dovolím si tvrdit, že většina malých a středních firem, podniků v České republice prosperuje. Poslední krize také s osmičkou na konci, 2008, je už dávno za horizontem událostí a před námi je vidina příznivého podnikatelského větru a klidných vod, jednoduše napsáno prosperita. Neděláme si iluzi, určitě se najde i nějaký pesimista, který s námi nebude souhlasit, ale fakt je takový, že ekonomice se daří.

V rozhovorech, které pravidelně absolvujeme při různých příležitostech s podnikateli, manažery, profesory či politiky, vládne oprávněně optimistická nálada a spokojenost. Ve společných debatách o čemkoli vnímáme čerstvý vítr a na řadu přicházejí i nová témata, která ještě nedávno byla tabu.

Přesto mi dovolte jednu myšlenku vhodit do ringu. „Co vaši budoucí zaměstnanci?“

Ne, nejsme odboráři ani nejsme nakažení virem socialistického rovnostářství, přesto mi toto téma v debatách úplně chybí. Jak budeme my i vy rekrutovat nové lidi v roce 2023? Budeme mít dostatek lidí jak co do počtu, tak co do kvalifikace?

Existují cesty a nemyslím si, že bych objevil Ameriku. Například legendární Baťova škola práce a další podobné projekty z minulosti i současnosti. Jenže dámy a pánové, to nestačí a nikdy nestačilo. S majiteli většinou diskutujeme o tom, jak zvýšit prodej, jak vygenerovat větší zisk, jak zvládnout expanzi, jak (do)vzdělávat lidi, jak expandovat na nové trhy, ale KDE a JAK budeme získávat nové lidi za deset let, neřešíme…

Také právě proto 15. září v roce 1925 Tomáš Baťa otevřel školu práce. Neřešil nedostatek lidí, ale jejich nekompetenci. My dnes stojíme před větší výzvou, řešíme nedostatek lidí a k tomu jejich nekompetenci.

Nespoléhejme na uvědomělé úředníky či politiky, ti nám nepomohou vyřešit naše podnikání, to je naše zodpovědnost.

Dnes pozorujeme jen to, jak se firmy přetahují o schopné lidi. Doslova si je personalisti vzájemně kradou z talíře. Přeplácejí je, podbízejí se a ti „schopnější“ toho samozřejmě umí (pro sebe) vhodně využít. Jenže to není řešení budoucí prosperity.

I dnes existují ostrovy zdravého rozumu a firmy začínají vytvářet své školy nebo pomáhají přetvořit ty veřejné; to je ta složitější cesta. Stejně se nezbavím pocitu, že to majitelé vnímají spíše více jako charitu než systematickou práci.

Proč tomu tak je, se můžeme jenom domnívat, ale jeden důvod jsem možná objevil. Na naše dotazy, zda existují zpracované personální strategie, nám většinou odpovědí, že ne. Nejde o ten kus popsaného papíru, ale o fakt, že tomu někdo uvnitř dává důležitost a pozornost.

Personální strategie, kde přesně víme, CO je náš cíl, PROČ ho potřebujeme dosáhnout, KDO za to bere zodpovědnost a JAK budeme postupovat. S tím souvisí kroky jako personální marketing a dnes i vztahy s veřejností, kde si vytváříte svoje image zaměstnavatele.

V posledním roce jsme pro své partnery připravili dvě personální strategie. No, světe, div se, majitelé nám shodně říkají, že sice pořád bojují o každého šikovného člověka, že je sice pořád těžké sehnat nové lidi, ale taky to, že se jim kvalitní lidé hlásí sami, což v minulosti nebylo zvykem.

Možná budete překvapeni, co se dá vymyslet i v relativně malé firmě.